V západní části Velké Chuchle se dochovala část provozu na zpracování zdejšího vápence z 19. století jako doklad technického umu našich předků. Vápenka systému Jiřího Pacolda (1834-1907) nevyžadovala vytříděný vápenec a je ve své podobě světovým unikátem. V provozu byla až do druhé světové války. Pozdější dlouhodobé chátrání ukončila až náročná rekonstrukce financovaná v letech 2004 - 2005 z grantů Magistrátu hl. m. Prahy. Stavba je často označovaná jako "industriální socha" a je častým cílem návštěv odborníků na technické památky a architekturu. Nejen proto, že zde končí naučná stezka Barrandovské skály - Chuchelský háj, Pacoldovu vápenku vyhledávají také četní turisté.

Kostel je v Malé Chuchli zmíněn ve 13. století jako farní, na konci 13. století jej pražský biskup Řehoř předal Zbraslavskému klášteru, který byl s krátkou výjimkou v době husitských válek správcem kostela až do svého zrušení (1785). Do roku 1974 byl kostel ve správě farního úřadu u sv. Jakuba Většího ve Zbraslavi, dnes je spolu s kostelem sv. Jana Nepomuckého ve správě fary u kostela sv. Filipa a Jakuba v Praze - Zlíchově. Původní románská stavba se nedochovala, vzhledem ke značnému prosakování podzemních vod byla zbořena, místo zavezeno. Současná barokní stavba pochází z roku 1774, kdy byla posvěcena opatem Zbraslavského kláštera Celestynem Stoyem. Hlavní opravy kostela probíhaly v letech 1860-1861, 1970-1971, naposledy byl kostel rekonstruován v letech 1994 - 1995.

Barrandovské skály je jedním z nejstarších chráněných území. Určitý stupeň ochrany požívala nejvýznamnější část přírodní památky Barrandova skála od r. 1884, kdy zde byla odhalena pamětní deska s nápisem "Barrande" a celý pozemek věnoval majitel Národnímu muzeu. Barrandovská skála představuje unikátní ukázku zvrásnění prvohorních vápenců. Podobně jako v přír. rezervaci Homolka se zde nacházejí xerotermní společenstva a celá oblast je význačným nalezištěm zkamenělin.